Rituální pozdrav_performance vyváženosti a jednoty_2015

Při zahájení mezinárodního festivalu současného umění 4 + 4 dny v pohybu, v Desfourském paláci v Praze 1, jsem starý roky nepoužívaný prostor vykouřila kouřem z posvátného jihoamerického stromu Palo Santo, performovala jsem sama i společně s návštěvníky, kteří v duchu azteckých rituálů na závěr vyslovovali nahlas či v duchu své záměry a přidávali k otáři ze sukní zapálené svíčky. Naše energie se propojily. Poděkování čtyřem světovým stranám, slunci a měsíci, všem lidem, rostlinám, zvířatům a Zemi, našemu dokonalému Universálnímu systému. Symbolicky jsem vyvažovala tmu a světlo, zimu a teplo, propojovala jsem protiklady a modrou a bílou sukni nakonec spojila červeným pigmentem. Na sukně jsem otiskovala svou tvář a ruce, sukně jako posvátné místo, paleta, plátno i oltář. V.Š.B.

Zemzoo_installation_1998

Zemzoo, tato práce reflektuje pocity a zkušenosti, ketré mě oslovovaly během tříměsíčního rezidenčního pobytu v ISP v New Yorku. Magicky mě přitahoval Central Park, jako jediné since umělé, přesto přírodní místo v N.Y.C. a malá  tamní Zoo. Tady jsem byla uchvácena situací, kdy diváci plní emocí v temnotě umělé podzemní jeskyně, očekávali seskok ledního medvěda do umělé azurové laguny. Efektně a esteticky uvězněný lední medvěd jako zdroj našich emocí.  Tato práce sestává z šesti velkoformátových fotografií, objektu – “atrapy” “ledního medvěda” a autentického videa natočeného v Central park zoo. Tato prostorová instalace, která v roce 1999 reprezentovala ČR na bienále v Benátkách je o sledování, pozorování. Já pozoruji diváky, kteří pozorují medvěda, pozoruji i sebe, změněnou a lapenou v prostoru fotografie, obtočenou páskou, která deformuje lidské křivky a posouvá člověka k hranici “abstraktního tvora”, který již není tolik lidský. Cítím blízkost s medvědem vytrženým ze svého prostředí. Mezi hranicí vnitřní svobody a vnější nesvobody, či naopak. Kladu si touto prací otázky týkající se svobody, vniřní versus vnější a také jednu další otázku.: “Kdo pozoruje nás?”

Na hraně obzoru / On the edge of horizon, 1997

Vstupní místnost / Entrance room, Na hraně obzoru, 1997 / On The edge of The horizon, space installation / prostorová instalace, 2nd floor Old Town Hall GHMP/ 2.p Staroměstské radnice, GHMP.

Solo exhibition in 2cnd floor Old Town Hall, space for young art in 90′, run by GHMP /Prague City Gallery/.

This exhibition was my first big solo show in serious gallery space, in 90′, Prague City Gallery support a lot many young artists. Oposit to National Gallery that time. Curated by Olga Malá. Catalogue with was published, contain the texts from Olga Malá, Veronika Bromová a long interview from Tereza Bruthansová.

This space and “black light” installation contain from space itself with was changed by black light and UV tapes in to something with speaks about our 3D dimension. Thats mean it’s about in with space we live, how we understand the situation we live in. Speaks about our dimension. Corridor I designed from this “Entrance room”, ended by perspex glass, so visitors cannot go more far, that wall stop them. Behind it is an indefinably large space, misted by fog through which rays of light shine. That situation reminds humans situation when we can mostly just imagine what is in the Universe space.

I was inspired of many great Sci-fi literature authors like Arthur C. Clarke, Karel Čapek, Ray Bradbury and X-files TV series with war run at the time. I was thinking about year 2000, with was closed, and we people imagining what will be after.

This show speaks about our human limitation but also imagination. About “Strange Beings”, aliens, different forms of life. About our ability to communicate, possibly with them, but also together, about understanding of “Otherness”. How we can imagine to understand a different life forms when we don’t accepted even different skin color of normal humans. How we can speak with aliens, if we have not understanding for disabled people for example. Etc.

That gallery space have 2floors, upstair was Room on The Edge of Horizon, the you can see kinetic-mechanic tables, light installation remind a sun or other planet, or entrance to other dimension. You can see different “Beigins” and clouds from airplane view, like a highest point – distance you can make from Earth, like a last thing you can personally see when you are not astronaut.

Creatures i made by my-human fantasy coming from combinations of my imaginagination. All of them is still so human. Difficult to thing out something so different, when you are human.