Veronika Šrek Bromová, Příběh Chaosu

The story of Chaos dates back to 2008, when I started living in Střítež near Polička at Chaos, which was built by my present parter and husband Ivan Šrek. Place in nature, 4ha meadows and woods and an old stone farmhouse, a guest house and tower for nesting stork, fireplace, plants and sheep. The place where our adoptive son Hugo came in his 3 months. Chaos has become synonymous with events in the contemporary world, our life here, parallel to life elsewhere. Human predation over plants and animals, childish innocence. Desire to connect with the original source. Understand deeper connections. Find the center, your own place in the World. A cycle of photos, videos, spatial interventions, and drawings in which the hidden symbols are behind the images are hidden messages. Mirroring and searching for balance. V.Š.B. Václav Špála Gallery, Národní třída, Prague, 2014

 

exhibition at Václav Špála Gallery, Prague, 2014

 

 

 

Rituální pozdrav_performance vyváženosti a jednoty_2015

Při zahájení mezinárodního festivalu současného umění 4 + 4 dny v pohybu, v Desfourském paláci v Praze 1, jsem starý roky nepoužívaný prostor vykouřila kouřem z posvátného jihoamerického stromu Palo Santo, performovala jsem sama i společně s návštěvníky, kteří v duchu azteckých rituálů na závěr vyslovovali nahlas či v duchu své záměry a přidávali k otáři ze sukní zapálené svíčky. Naše energie se propojily. Poděkování čtyřem světovým stranám, slunci a měsíci, všem lidem, rostlinám, zvířatům a Zemi, našemu dokonalému Universálnímu systému. Symbolicky jsem vyvažovala tmu a světlo, zimu a teplo, propojovala jsem protiklady a modrou a bílou sukni nakonec spojila červeným pigmentem. Na sukně jsem otiskovala svou tvář a ruce, sukně jako posvátné místo, paleta, plátno i oltář. V.Š.B.

Zemzoo_installation_1998

Zemzoo, tato práce reflektuje pocity a zkušenosti, ketré mě oslovovaly během tříměsíčního rezidenčního pobytu v ISP v New Yorku. Magicky mě přitahoval Central Park, jako jediné since umělé, přesto přírodní místo v N.Y.C. a malá  tamní Zoo. Tady jsem byla uchvácena situací, kdy diváci plní emocí v temnotě umělé podzemní jeskyně, očekávali seskok ledního medvěda do umělé azurové laguny. Efektně a esteticky uvězněný lední medvěd jako zdroj našich emocí.  Tato práce sestává z šesti velkoformátových fotografií, objektu – “atrapy” “ledního medvěda” a autentického videa natočeného v Central park zoo. Tato prostorová instalace, která v roce 1999 reprezentovala ČR na bienále v Benátkách je o sledování, pozorování. Já pozoruji diváky, kteří pozorují medvěda, pozoruji i sebe, změněnou a lapenou v prostoru fotografie, obtočenou páskou, která deformuje lidské křivky a posouvá člověka k hranici “abstraktního tvora”, který již není tolik lidský. Cítím blízkost s medvědem vytrženým ze svého prostředí. Mezi hranicí vnitřní svobody a vnější nesvobody, či naopak. Kladu si touto prací otázky týkající se svobody, vniřní versus vnější a také jednu další otázku.: “Kdo pozoruje nás?”